Plívník (Pelvít) byl bůh bohatství a co ohnivý drak lítal v dům i v stodoly, přinášeje bohatství. *)

*) U nich se Plívník uhnízdil = vše se jim daří. Poř. Čes. Odtud plívný t. j. hojný, bohatý, u př. plívné žito t. hojné na símě.

Plívník *)

    U Myslibora jest plívník, milá kmotřičko, svěřila polohlasně Soběna své sousedě Nedělce, když z kostela jdouce nový pěkný dům Mysliborův míjely. Onehdy teta Zorka na své oči viděla, kterak ohnivý drak letěv povětřím rychle jako blesk na jeho dvůr se snesl.

    To je plívník, pravila Nedělka, poznamenajíc se křížem na čele. Snadno stavěti domy a zakládati zahrady; ale, odpusť Pánbůh, nechtěla bych spáti pod tím krovem, nebo jísti jablek z toho sadu.

    Jde tu o spasení, řekla opět kmotra Soběna. Všecko u něho jako z vody, a jako po líhách. Jen se podívejte na jeho dobytek, koně, krávy, ovce, vše to bujné, tučné; a s obilím letos neví kam; stodola plničká i přístodolek a ještě vysoký stoh! Povídají, že leží pořád v knihách a ví napřed, co se státi má. Milá kmotřičko, on vám řekne : bude déšť, a déšť jistý jako hodina; bude jasno, a jasno co rybí oko.

    To nejde dobrou cestou, doložila Nedělka, on má jistě plívníka.

    Myslibor má plívníka! šlo jako po trubách v celém sousedstvu. Tam je pokladů, pro pána krále! - přidávali mnozí ne bez tajné závisti. Jiní hrozili se tak blízkého s duchem nečistým sousedství, a kteří pověstí o plívníku prvé nevěřili, nyní s podivením v pochybnosti se viklali. Kdo prvních osm dní okolo domu Mysliborova šel, do půl kola na deset krokův obcházel, dívaje se plachým okem na zeleně barvená vrata, na čistá, veliká okna, a na krytou taškami střechu; mráz ale pocházel toho, kdo se samým Mysliborem se potkával; toliko tomu divili se, že se tvář jeho nezměnila, i svou obyčejnou barvu, bodrost a přívětivou veselost na jevo dávala. Zdálo se jim, že by ten, kdo se zlými duchy obcuje, něco strašlivého, peklem páchnoucího už v samém obličeji míti měl. - Čiliž dobrý to duch, ten plívník? - tušil první soused Naděj, že neškodě nikomu, vyvolence své poklady obsýpá. I osmělil se k samičkému domu, a po krátkém rozmyšlení i v dům vešel. Líbilť se sobě sám ve své srdnatosti, i pudila jej všetečnost, jestliť ne samého ducha, aspoň poklady, o kterých slyšel, očima svýma spatřiti; ano jakási naděje co blesk mysl jeho projela, kdyby snad i on také -. Ale nic nikdež; co vídal jindy, viděl dnes; prostranný dvůr do čtyř úhlů, vůkol hospodářské stavení, chlévy, stodolu, kůlnu se seníkem, a obydlí důkladně stavené, pohodlné a pro sedláka i pěkné; všecko v pořádku. A domácí? Tiť, myslil on, davše výhosť všem pracem, budou seděti s založenýma rukama a míti jedinou starost - hlídání pokladů. Ano pak všickni, jako jindy, - hospodyně, čeládka, děti ve své obyčejné práci a činnosti. Nad čímž, když kýváním hlavy podivení své němé vyjevoval, náhle ujat jsa za ruku, a jako ze spaní probuzen, vidí před sebou státi - Myslibora. Vítám vás, sousede Naději! Co tak ostýchavě, jako cizí? Mezi sousedy důvěrně! Musímeť spolu dobré i zlé nésti. Soused s sousedem, říkávají, plané hrušky jísti povinen. Soused za přítele stojí, ba lepší blízký soused, než daleký přítel. Co byste rádi? -

    Já - koktal pomatený Naděj, já jsem - já bych - nehněvejte se - já slyšel -

    Něco o plívníku a pokladech, není-li pravda? navrhl Myslibor.

    Pravda, odpověděl Naděj.

    Pozorný na všecko Myslibor již byl zvěděl, co se mluvilo ve vsi, a vzav o to radu s výborným duchovním správcem té osady, ku kterémuž, jakožto moudrý k moudrému, neobmezenou měl důvěrnost, radoval se, že mu naskytla se tak dobrá příležitost ospravedlniti se u svých pověrečných sousedů, a snad i některého z nich poučiti. Milý sousede Naději, pravil s přívětivým usmíváním, žádost vaše bude také žádost některých jiných sousedů našich; pročež, aby to rázem všecko se odbylo, sřekněte se s těmi, kterým vhod a v chuť, a navštivte mne zítra, jest boží neděle, odpoledne, na sklenici čerstvého piva. Já se před svými sousedy a přáteli ničímž tajiti nechci, a svého plívníka rád všem ukáži. Zlé se neutají, a s dobrým můžeme před Boha i před lidi. -

    S dobrým? - Tedy jsem uhodl, a není se tu čeho báti! - Tak sobě opakoval Naděj, odcházeje, a vrtě hlavou nad Mysliborem, jehož zdílnosti a otevřenosti dosti nadiviti se nemohl.

    Druhého dne u Myslibora seděli za stolem sousedé Radislav, Podiva, Svatoch, Honěk a jiní, které přemluviti událo se Nadějovi, aby, padni co padni, na ten div se podívali. Každému čísti bylo něco jiného na čele. Jedni pochybujíce o dobrotě ducha Nadějem tvrzené, se strachem přemáhaným pohledu jeho očekávali; jiní s nedůvěrou hleděli na Myslibora, s pravdou-li se vytasí, čili s klamem obejde; čásť záviděla jemu tak náhlého štěstí a lehkého zbohatnutí; čásť, a v té byl soused Naděj, tajně sobě lichotila, že by snad podobné štěstí i na ně dojíti někdy mohlo. Darmo chválil Myslibor své pivo : nebylo žízně. Konečně, vida všechněch neukrocenou žádost a nestrpení odtahu, počal mluviti takto :

    Milí přátelé a sousedé! Není mne tajno, co se o mém domě v obci od některého času rozpráví, že - ať dím bez okolku - duch jakýs, jehož plívníkem jmenují, zde obývati má. Říkávají: Chceš-li moudrým slouti, dej řečem mimo se plouti; aby pak všem ústa zavázal a zašil, musilby mnoho nití a plátna míti. Nezapírám toho, jest u mne, Bohu chvála, jakýsi dobrý duch; ale duch ten u každého rád obývá, kdo mu přístupu k sobě nebrání. On nehledí k osobám, jako nespravedlivý soudce, netáhne se po bohatých, jako zisku hledatelé, ano rád činí z chudých bohaté; přináší potravu, šatstvo, pomáhá stavěti domy, vzdělávati role, štěpovati sady, a činí z pustin ráje. Jest to duch hospodářský, milí přátelé, vám všechněm známý, ač ne ode všech rovnou poctu beroucí. Pravý jest on plívník, bohaté a plívné obilí s pomocí boží plodící. Tomu duchu může každý z vás zapsati se bez ublížení svědomí, ano to i Bohu samému líbezno bude. Slyšte ale výminky a zákony, kteréž on tomu klade, u koho bydleti má.

    První zákon jest bázeň Boží, z čehož vidíte, že sám z Boha jest a duch dobrý. Bázeň ta nesmí býti pouhá bázeň, anobrž plná víra, naděje a láska k tvůrci nebes a země, odhodlanost na vše, a spokojenost se vším, coby koli člověka potkalo, buď to dobré nebo zlé, při všem stejná, veselá, Bohu oddaná mysl. Což i platno protiviti se Bohu; moře nevypiješ, Boha nepřeválíš. Děj se tedy vůle Boží. Varuj se hříchu, za hříchem pokuta v patách běží. Odtud prý až potud; džbán vodu nosí, až se rozbije. - Nezvede se něco v hospodářství? pomysli sobě, že není vždycky ouroda, ale také někdy škoda, a jak praví přísloví: Ne vždycky rak, také někdy žába. Jest, co tebe hněte? pomni na to, co tebe kdy těšilo, kdo vypil víno, vypij také droždí, a kdo užívati chce sladkého, musí také okusiti kyselého. Trpěls ztrátu? mysli: Co tam, o to hlavy nelam; Pánbůh dal. Pánbůh vzal, buď jméno jeho pochváleno. Neraduj se příliš ze štěstí, aniž zarmucuj se z neštěstí. Moudrý blázen smával se jda k vrchu, plakával jda s vrchu. Říkávají: Štěstí když chřestí, boj se neštěstí. Neštěstí ujde jako mrak, a bude i před tvými vraty slunce. Všeliké řemeslo svou poctu nese, a v každém stavu mnoho davu: má-li jen tvůj bez psoty býti? - Druhý zákon jest důvěrnost ku vrchnosti, duchovní i světské. Dej, co jest císařovo, císaři, co božího, Bohu. Čiň dobře a právě, neboj se císaře a krále. Nestýskej si na daně a povinnosti; bez nich obec veliká, v které živeš, státi nemůže. Ona tebe ochraňuje, aby bezpečně orati a kliditi mohl; ty k zachování a vedení jejímu napomáhati povinen jsi. Nereptej na robotu a desátky, pomysli sobě, že jsou to výminky, pod kterými tobě statek svěřen byl, a náleží ke koupi. Kdybys koupil dům, a peníze za něj placené okrajoval, zdaž by trestán nebyl co šantrok a zloděj? To samé činíš, když robotu necele a ke škodě vrchnosti odbýváš, nebo desátku utrhuješ, špatně dáváš. - Máme, milí přátelé, my jiné roboty a poplatky, které nám více ujímají, než panské a kněžské. Robotujeme zahálce, robotujeme hrám a rozkošem, robotujeme novým krojům a nádhernému šatstvu, robotujeme starým škodlivým zvykům, neumělosti a hlouposti.

    A protož třetí, čeho žádá plívník, jest umění hospodářské. Myslí ovšem mnohý, že, poněvadž hospodaří, také hospodařiti umí. Ale není každý mistr, kdo se řemeslem obírá, ne každý oráč, kdo se pluhu drží. Nikdo se nedoučil. V každém řemesle a umění lidé postupují: má-li naše umění hospodářské jediné do skonání světa na jednom místě státi? Nestojí, milí přátelé! Tisícové výborných hospodářů přemejšlejí o tom stále, kterak by to neb ono lépe činiti a vésti mohli; co den dějí se nálezové ve všech třídách umění, kteréž promyslný hospodář k svému užitku obraceti se vynasnažuje. Vycházejí knihy k zlepšení hospodářství polního vedoucí. Nelze ovšem sedláku, aby každou četl, ale jiné jest čísti všecko, jiné s potřebu. Kdo čte, dočte se. Dobrá kniha jest dobrá rada v potřebě, a kdo se drží moudré rady, nedojde brzo vady. O čem se nedočteš, ptej se u lidí, neboť přísloví jest: Kdo chce věděti a znáti, musí se na to pilně ptáti. Čemus pak se naučil, zkušuj sám. Cvičení a zkušení dává umění. Nerci, že jen bohatý zkušovati může; můžeť i chudý, toliko v své míře. Kdo má krátké nohy, drobné kroky dělej, a jakou duchnu má, tak lehni, tak se pod ní obrať a stěhni. Kdo na zkoušení mnoho nakládá, ten na zlatou udici ryby chytá, hledá jehly a pálí svíčku; kdož pak spravuje se cizí zkušeností, ten hraje jistého, a koupaje se neutone, neboť drží se břehu.

    Dále předpisuje můj duch hospodářský pilnost. Pilný hospodář hledí času, a nejen co, ale kdy a jak konati má. Říkáme, kdo má k čemu příhodný čas, nechť na jiný nečeká zas. Kovati železo, dokud horké, a když se lyka drou, jíti na ně i s dětmi. Střez se zahálky; zahálka jest všeho hříchu počátek. Stojatá voda zesmradí se. Pročež Boha vzývej, a ruku přikládej. Žádný bez práce nejí koláče, a pečený holub nikomu do úst neletí. Kdo chce jádro jísti, musí prve skořepinu rozlouštiti. Kdo neseje, ten nevěje. Přijde čas, že se zeptá zima, co jsi dělal v létě. Praví moje stará knížka: Kdo Martinka často světí, husy, kury mu zaletí; dům, dvůr, louku i dědinu přivede vše na mizinu.

    Buď opatrný, opatrnosti nikdy nezbývá. Dobře z předu i z zadu oči míti. Kdo neprohlédá očima, prohlédne měšcem. Dobře v čas jiskru uhasiti, ale pozdě zavříti klec, když ptáci vyletěli, a dělati závory, když koně vyvedli. Poraď se s rozumem, než co učiníš; po oučinku zlá rada.

    Nechať děti tvé zvykají práci. Zvyk jest druhé přirození, čím hrneček za nova navře, tím, až se rozbije, páchne.

    Čeládce dohlídej. Říkávají: Jaký hospodář, taková čeládka; jaký pastýř, takové stádo; jak veliké hodiny ukazují, tak malé se po nich zpravují. Oko páně nejlépe koně vyobročí, a kde pán sám do koutů nahlédá, tu hospodářství dobře stojí; kdo však chce ve psí býti, spusť se na čeleď.

    Nebuď marnotratný, ale šetrný. Kdo šetří, ten má.

    Říká se: Neutrácej víc než získáš, sic se na hlavu potřískáš. Jedním zubem chléb jísti, když jest potřeba.

    Dluhů varuj se. Dluh s tebou z mísy jídá a bývá čím dál vždy mladší. Dluh, řiká moje stará knížka, má nohy, vede tě do Nuzovic, a odtud na koráb, a koho koráb zachvátí, nebrzo se z něho vrátí.

    Věc půjčenou opatruj. Za ztracené cizí lýčko řemenem zaplatíš.

    Nehraj! První vyhrání z kapsy vyhání, a poslední prohrání z kabátu.

    Nestůj o cizí. Kdo o cizí stojí, přichází o vlastní. Cokoli bývá zle nashromážděno, toho neužije třetí koleno. Jak přijde, tak odejde.

    Nebuď lakomý, ale dobročinný. Lakomec žádnému dobře nečiní, leč, když umře, statek poberou jiní. Praví opět moje stará knížka, že lakomec moudrosti a bázně boží nemá, pravdy mu se nedostává, upřímnost před lidmi zakopal a spravedlnosti oči vyloupal; víru do pytle zašil, naději udusil, a lásku v komíně usušil; kostel mu daleko, Pán Bůh příliš vysoko; modlitba ho mrzí: pakli by kdy před lidmi komu pro hanbu peníz dal, hledí, aby ho prvé ujebal. Říkávají: kdo se bojí nouze, nerad pro bůh dává; a kdo rád z svého udělí, toho Pán Bůh nadělí. Neodkládej s dobrým skutkem. Za zdravého života dobře činiti, po smrti času nebude. Pomáhej sousedům, pomohou tobě. Když ruka ruku myje, obě bíly budou.

    Měj dobrou vůli v domě i se všemi. Dobrá vůle koláče jí, zlá hlavu tepe, a řídké pivo pí. Nechoď mimo dům svůj po vyražení. Kdo nemá radosti doma, jinde jí darmo hledá, a blázen, kdo jinam pro to jde, což doma na zbyt má. Každý jest svého štěstí strůjce. Jak kdo činí, tak odplatu béře. Jak sobě ustele, praví přísloví, tak lehne.

    Toto jsou tedy ty výmínky a zákony, milí přátelé, které vyplníte-li ochotně, duch hospodářský, jehož třeba plívníkem nazovte, u vás se uhostí, a poklady, rozumějte požehnání boží, zdařilost obilí i dobytka, a jestli toho není, aspoň spokojenost a veselost mysli, chléb s solí s dobrou volí, vám přinese hojně a bez nedostatku. Z těchto pokladů - jiných u mne, sprostého jako vy, sedláka, nehledejte, - já Bohu neustále děkuji, a vám jich z toho srdce přeji a žádám. A nuže, sousedé! ještě sklenici za zdraví naše společné! -

    Posluchači jeho, kteří se byli při této řeči mnohokráte v tváři změnili, nemohouce jinak, nežli zdvořilost a srdečnou přívětivost Mysliborovu zdvořile přijmouti, vlídně děkovali, prosíce, aby ničeho jim ve zlé pokládáno nebylo, a odešli v tichosti, ačkoli s nestejnou myslí; někteří smáli se své vlastní lehkověrnosti, že k tak hloupým klevetám víru přiložili; jiní mrzeli se, že je Mysli- bor zahanbil, a jakož pravili, rozumy z nich vláčel; soused Naděj téměř litoval, že ta celá věc pouhá bajka byla, a tudy jeho pěkná naděje v nic se obrátila; nejmoudřejší z nich Radislav, rozcházeje se s nimi, oslovil je s usmáním: "Myslibor ukázal nám svého plívníka: teď jest starati se, abychom i my jemu svého co nejdříve ukázati mohli."

    Druhou neděli správce duchovní měl v kostele kázání o pověrách, kdež zvláště úkaz létajících ohnivých draků přirozeným a patrným způsobem vysvětlil a příhodně použil své posluchače, kterak lepší jest pravé osvícení rozumu, jemuž věk náš radovati se počítá, nežli pověrčivá neumělost předešlých časů, kdež častokráte nevinní, bohabojní lidé z pouhé pověry a nařčení kouzlů stíháni, mučeni a páleni bývali; při čemž rodičům, aby dítky do školy pilně posílali, pohnutedlně domlouval. Od té doby jméno plívníka v osadě naší v žert pošlo, a když se na úrodu a zdaření čeho jedni druhých ptali, říkávali: Co dělá plívník? - Máte-li letos u vás plívníka? -

    I my, čtenáři laskavý! jsme mezi nouzí a nadbytkem uprostřed, máme-li čisté svědomí, dobrou, spokojenou, ani štěstím ani neštěstím zvyklanou mysl, říci můžeme, že v domě našem plívník obývá.

*) Plívník nebo plevník, jinde plevel, slove ohnivý drak v povětří letící, o němž pověra bájí, že ku komu v stavení vpadne, bohatsví přinese. Pochází to slovce od jména plívný, jináč plíný nebo plenný, slovensky plěnný, t. j. hojný, bohatý. Pravíme plívné žito, t. hojné na semeno.